Judo je japonského původu, jeho zakladatelem je profesor Jigoro Kano (1860-1938), který jej vytvořil z vybraných chvatů starého bojového umění Jiu-Jitsu. Po letech pečlivého studia, založil vlastní školu, kterou nazval KODOKAN-JUDO.Vznik a vývoj Juda
Zakladatelem Juda jako sportovního odvětví byl profesor Jigoro Kano (1860-1938) (vyslov „džigoro kano“). Narodil se v roce 1860 nedaleko Kobé. V roce 1871 se s rodiči přestěhoval do Tokia. Motivem ke studiu Jiu-Jitsu byl pro tohoto subtilního studenta fakt, že musel snášet mnohé křivdy a ústrky od silnějších spolužáků, a tak se začal zajímat o staré bojové umění. Poznatky, které Jigoro Kano shromáždil studiem starých materiálů, ale i při své praxi Jiu-Jitsu utřídil, přizpůsobil tehdejším poznatkům tělovýchovného procesu a vytvořil vlastní systém, který nazval KODOKAN-JUDO. Názvem chtěl odlišit nový systém od tehdejšího neoblíbeného Jiu-Jitsu. Stanovil i etiku chování v Doju, ke spolužákům a učiteli, jež zaručovala radostné ovzduší při výcviku a zajišťovala i nutnou bezpečnost při tréninku. Judo brzy získalo oblibu. Činnost Kodokanu byla zahájena – od tohoto data se počítá vznik juda – v roce 1882, kdy měl Jigoro Kano prvních 9 žáků. Později se Judo spolu s Kendo dostalo do osnov výuky na základních a středních školách. Jigoro Kano se stal v Japonsku významnou osobností, neboť kromě funkce ministra školství byl členem japonského olympijského výboru a prezidentem japonského svazu judo. Do Evropy se Judo dostalo v roce 1931, kdy Japonci poprvé v Londýně ukázali umění tohoto sportu.
Poprvé bylo judo zařazeno do programu Olympijských her v roce 1964 v Tokyu. Ženy poprvé startovaly na OH v roce 1992 v Barceloně. Mezi světové judistické legendy například patří: Anton Geesink (NED), Jamashita (JPN), Legien (POL), Koga (JPN), Jeon (KOR), David Douillet (FRA), Kosei Inoue (JPN), Tadahiro Nomura (JPN), Teddy Rinner (FRA).
Judo v Československu
První pokusy s výcvikem Jiu-Jitsu se v Československu datují v letech 1907 až 1910, pod vedením prof. Dr. Františka Smotlachy, který obstaral německou publikaci o judu. V roce 1930 jsou organizovány pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v Praze, právě díky prof. Dr. Smotlachovi. Jsou vydávány další publikace, které vhodně propagují Jiu-Jitsu. V roce 1933 byl založen pod vedením Ing. Pecáka první samostatný oddíl Jiu-Jitsu. Další oddíl vzniká v Brně pod vedením studenta S. F. Dobó, který výcvik směřuje již více ke sportovní formě. Na prvním Mistrovství Evropy v roce 1934 v Drážďanech získal Dobó 2.místo, Cígner 3.místo a družstvo také 3.místo. Od roku 1934 se výcvik ubírá novým směrem, více orientovaným na sportovní cíle.
V roce 1935 se v Plzni uskutečnil „Velký match o nejlepšího judistu ČSR“, ve kterém v konkurenci sedmi závodníků zvítězil Adolf Lebeda. Československý svaz Jiu-Jitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha. V letech 1935 a 1936 navštívil ČSR prof. Jigoro Kano. V roce 1952 se Judo začíná organizovaně provozovat i na Slovensku. V roce 1953 jsme se stali prozatímním členem Evropské unie judo (EJU). V roce 1953 jsme převzali i pravidla EJU a činnost zahájilo reprezentační družstvo ČSR mužů pod vedením A. Lebedy. V roce 1955 má svaz již 1500 členů v 57 oddílech. Rok 1960 znamená obrat v tréninku juda, díky návštěvě a instruktážím japonského mistra Kokishi Nagaoky, který výrazně ovlivnil náš dosavadní způsob přípravy. V roce 1960 má svaz judo již 4000 členů, organizovaných v 90 oddílech. Po téměř desetiletém půstu jsme v roce 1974 získali medaile na Mistrovství Evropy, dá se říci, že až na výjimky trvá tento stav až do současnosti. Řadu medailí jsme získali i na juniorském Mistrovství Evropy a dalších významných soutěžích. Prvním závodníkem, který startoval na Olympijských hrách byl Petr Jákl v Mnichově 1972. První medaili na Olympijských hrách získal pro ČSSR Vladimír Kocman v roce 1980, zatím se jedná o jedinou medaili z Olympijských her pro České barvy v judu. První titul mistra Evropy získal v roce 1988 Jiří Sosna, který patří k našim nejúspěšnějším závodníkům v historii. Mezi další úspěšné české závodníky patří například: Pavel Petříkov st.( 2.m.na mistrovství světa), Petr Šedivák (2.m. ME), Michaela Vernerová (2.m. ME), Andrea Pažoutová (3.m. ME) a Lukáš Krpálek (mistr světa 2014).
Na olympijské hry v Riu (2016) se kvalifikoval přímo jako světová trojka. Před zahájením Her ho čeští sportovci zvolili vlajkonošem české výpravy. Finále rozhodla Lukášova lepší fyzická kondice, kdy v poslední minutě razantním nástupem do techniky ouči-gari poslal unaveného soupeře Gasimova na ippon. Získal zlatou olympijskou medaili a během vyhlašování vítězů připomněl památku nedávno zesnulého judisty Alexandra Jurečky. Po olympijských hrách avizoval záměr startovat do nového olympijské cyklu ve vyšší těžké váze nad 100 kg.